„Prvotní myšlenka na vytvoření muzea je relativně stará. Pohárky začal sbírat už můj dědeček, který sem byl poslán jako lázeňský lékař,“ vysvětluje člen třetí generace sběratelů Lukáš Lojín. „Původně se jedná o rodinnou sbírku, kterou jsme vystavovali v našem salónku. V té době jsme měli kolem tisíce dvou set kusů pohárků. Ale sbírka se neustále rozrůstala a tyto prostory byly nedostačující. Vypadalo to sice nádherně, ale nebyl tu prostor pro popisky,“ sdělil Lukáš. „Nakonec se nám podařilo koupit objekt, který je propojen s pivovarem. V přízemí bude prodejna suvenýrů a v horních dvou patrech bude muzeum. S podobnou myšlenkou otevření muzea jsme si začali hrát před sedmi lety a před pěti lety jsme začali uvažovat o prostoru nebo nemovitosti,“ řekl Lojín.

A kde sháníte pohárky do své sbírky? „Nejčastějším zdrojem jsou starožitníci a starožitnictví nebo také internetové aukce. Vzhledem k tomu, že jsme byli v několika televizních pořadech, tak se nám ozývají i lidé, že mají pohárky po babičce. A také hledáme v bazarech a vetešnictvích. Sbíráme pohárky od roku 1780 až 1948,“ sdělil Lukáš.

A jaký je nejcennější? „To se dá těžko určit. Obecně platí, že čím je starší, tím je vzácnější. Ty novější už nemají takovou estetickou hodnotu. Také ale platí, že čím je zdobenější, tím je cennější,“ objasnil Lojín.

A máte nějaký skutečný unikát? „Máme pohárek jednoho hosta, který si na něj nechal vygravírovat letopočet pokaždé, když byl v lázních. Vary navštívil dvaatřicetkrát. To je unikát,“ popsal Lukáš. „Ale ani přesto se nedá určit cena. Dříve se například vyráběly sety pro pána a pro dámu. Pohárek určoval společenské postavení a status osoby. Byli ale i lidé, kteří si ho nemohli dovolit. Pro ty tu byla možnost půjčení si pohárku za vratnou zálohu,“ vypráví Lojín.

A kolik pohárků máte v současnosti? „Máme jich kolem šestnácti set kusů. A dokonce jsme uvedení v české Guinnessově knize rekordů, kdy přijeli lidé z agentury Dobrý den a překontrolovali, zda je každý pohárek unikát. V naší sbírce máme dokonce několik kusů z vídeňské porcelánky,“ řekl Lukáš.

A jak dlouho už pohárky sbíráte? „Sbíráme je už tři generace. Od roku 1950, kdy je začal sbírat náš děda. Od té doby je sbíráme nepřetržitě,“ směje se Lukáš.

Jak je tento koníček finančně náročný? „Docela dost. Jsou kusy, které pořídíme v řádech stokorun, a pak jsou kusy, které se pohybují v řádech desetitisíců,“ vysvětlil Lojín. „Zajímavostí je, že k pohárkům neexistuje vzorník, jako například pro čajový servis. Pohárky byly doplňkové zboží, když měli v peci místo, tak je tam přidali. Díky tomu jsme vždy překvapení, co všechno se dá ještě objevit,“ řekl Lukáš. „Slavné pítko se například přidalo až ve dvacátých letech dvacátého století. Hlavním cílem je pít za chůze a to z klasického pohárku zkrátka nešlo. Pítko ochlazuje vodu a zabraňuje polití,“ vysvětlil Lukáš.

A co je teď pro vás nejdůležitější? „Otevření muzea už tento pátek. To je priorita číslo jedna,“ směje se Lukáš.